Krasci ze Záhorí

    Snad každý rok si najdu čas na návštěvu Záhorí – kraje slepých ramen a zákrutů Moravy, ale hlavně nekonečných borových lesů rostoucích na písečných dunách. Co na tom, že původní bory byly nahrazeny vysázenými porosty. Vzrostlé borovice se střídají s pasekami, které jsou plné hnijících vyvrácených pařezů, jinde jsou planinky ještě čerstvé a všude kolem se povaluje spousta borového dřeva. No a v tom dřevě se vyvíjí krasci – krasavci s kovově lesklými krovkami. Když navíc vyjde slunce a opře se do paseky, nastane ta pravá chvíle. Nad pasekou vonící borovou pryskyřicí létají vrčící „bombarďáci“, velcí krasci měďáci.

Pod měděnými krovkami, které jim umožní splynout s borovou kůrou je fialový zadeček, ten je vidět právě jen při letu. Krasec měďák se vyvíjí v pařezech a ležících kmenech borovic, které už několik let leží na zemi, čerstvé dřevo nenapadá, takže bych ho za škůdce rozhodně nepovažoval.

Rád si vzpomenu na chvíli, kdy jsem právě na Záhorí narazil na čerstvou paseku plnou měďáků. Při chůzi přede mnou vyletovali jako vyplašené mouchy. Začal jsem je počítat a po přechodu paseky jich bylo přes 200.

    Mnohem menší je krásně kovově zbarvený Phaenops cyanea. Je možné ho zastihnout nejčastěji na osluněné borce stojících oslabených borovic.

    V loňském roce se na mne usmálo štěstí: zapózoval mi vzácný krasec Chrysobothris igniventris. Je velký asi 8 milimetrů, takže ho na tenkých větvičkách postřehne jen cvičené oko entomologa.

Ze stejného místa pochází i snímky dalších dvou podobných druhů. Oba se vyvíjí po dobu asi 2 let v borových pařezech. Krasec Buprestis novemmaculata je na Záhorí poněkud hojnější.

    Buprestis octoguttata je ale pro mne z „borových“ krasců ten nejhezčí, posuďte sami:

    Už i do slovenského Záhorí dorazila móda posledních let: všude samé závory, zákazy vstupu, cedule s výhrůžkami atp. Tak doufám, že některá z cest vedoucích k pasece s těmito krásnými brouky zůstane ještě nějakou chvíli zapomenutá a bez závory … :-)

    25 III. 2013