Mezi bahňáky

Díky ornitologickým webům je v dnešní době možné sledovat výskyt bahňáků během migrace na našem území i jinde docela přehledně. Snažím se už delší dobu najít nějaké „spolehlivé bahno“, které by fungovalo jako zastávka pro migrující ptáky každý rok, ale zas tak dobře to nejde. Když se zadaří něco vyhledat, tak další roky je lokalita většinou vyschlá nebo zarostlá, jindy si jí ptáci ani nevšimnou. Tím spíše jsem vděčný za informace z internetu, které dříve v předinternetové době nebyly k dispozici.

Následující obrázky vznikly v okolí Novomlýnské nádrže III v okolí Strachotína.

Jespák obecný (Calidris alpina). Asi nejhojnější z bahňáků na lokalitě. Při delším pobytu je možné rozeznat rozdíly ve zbarvení u různých konkrétních jedinců.

Jespák písečný (Calidris alba). Nejkrotší z fotografovaných, přiběhne až na dvacet centimetrů a na výzvy, aby se vzdálil na vzdálenost, kde se dá zaostřit, nereaguje :-)

Jespák malý (Calidris minuta). Skoro menší než vrabec, doprovází větší druhy, bez nich většinou neloví.

Jespák bojovný (Philomachus pugnax). Velký druh, který si při fotografování vyšlápne i mimo vodu.

Kulík písečný (Charadrius hiaticula). Trochu nedůvěřivý ptáček v porovnání s předchozími. Fotografovat se dá po delší době, kdy si na blízkost fotografa zvykne, nejlépe v přítomnosti ostatních bahňáků.

Nejlepší taktika je asi sednout si poblíž místa, kde chci fotit a počkat, až ptáci sami přijdou. Když se vzdalují, přestávku před jejich návratem využiju k promazání snímků a hlavně k regeneraci zalomeného krku.

Od vody jsem odcházel s odřenými lokty, dřevěným krkem a rozmáchanou rukou, která je permanentně ponořená ve vodě, abych byl co nejníže. Ale také s plnou kartou bahňáků a plnou hlavou dojmů - vidět jespáky tak blízko, že lze rozeznat každé pírko, se nestává každý den.