Obrázky z Albánie

Do Albánie – Shqipërie jsme se vydali ve dvou samostatných sekcích: „geograficko – urbanistické“ a „biologicko – alpínské“ . Tím jsme si rozdělili sféry našich zájmů v Albánii a mohlo se vyjet … :-) Následující obrázky jsou nahodilým výběrem z prvních dojmů po návratu z bezmála třítýdenního cestování v zemi orlů. Fotografického materiálu je dost a je jisté, že se některým tématům budu na webu někdy v budoucnu věnovat podrobněji.

Albánie – to jsou především hory, které jsou z velké části skoro neobydleny. Pohled na jasnou noční oblohu plnou hvězd (při bivaku ve výšce 1600 m n. m.) bez jakýchkoliv světel v okolí lze zažít v Evropě snad už jen právě tady.

Samozřejmě jsem si pro fotografování vybíral to, co se mi líbilo, takže rozbité silnice, poházené odpadky, či necitlivé zásahy do přírody (a že toho všeho bylo dost), na těchto obrázcích nejsou. Všechny nepříjemnosti, včetně náročného cestování jsou však bohatě vyváženy krásnou krajinou, srdečnými lidmi a hlavně: nejsou tu žádní turisté – ti se tu vyskytují pouze u moře (!)

Kde jinde v Evropě zažijete, aby u vás zastavil taxík (!) a řidič, který se snaží pomoci s orientací v mapě, vytočí na mobilu kamaráda, který umí anglicky a předá vám ho ke konzultaci. Další zážitek byl s paní, která ochotně přisedla do auta a deset minut nás vyváděla neznačenými uličkami z města na tu správnou výpadovku do kláštera.

Aby nedošlo ke zkreslení – v kroji chodí Albánci pouze při slavnostních příležitostech.

Při cestování se poštěstilo nafotit albánskou svatbu …

Příroda je typicky balkánská, v červenci je skoro po sezóně, něco lze vidět spíše ve vyšších polohách.

Přestože jsme navštívili i známá albánská městská lákadla jako Berat, Gjirokastër, Përmet, Korçë a další, nejvíce se mi líbila příroda a hory, které se určitě postupně objeví na dalších fotografiích.

21. VII. 2013

    Některá turisticky zajímavá místa Albánie:

Berat:

    Má starou a novou část. Staré město je proslulé osmanskými domy poskládanými ve svahu nad řekou Osum. Jsou tu desítky úzkých uliček se skoro středověkou atmosférou. V nové část města jsme nebyli.

Gjirokaster:

    Opět desítky osmanských domků, u kterých nejlépe při pohledu svrchu, zaujmou uniformní šedé střechy. Nad městem je hrad – citadela z 12. století.

Blue eye:

    Krásná hluboká vyvěračka, jejíž dno snad ještě nebylo zmapováno. Začíná tu říčka Bistrica. Dnes (2026) je koupání údajně přísně zakázáno, během naší návštěvy (2013), to bylo skoro zapomenuté místo, kde nikdo nic neřešil, a tak jsme tam skočili (viz foto). Můžu potvrdit, že to není nic pro kardiaky, pocit „absolutní ledové svěžesti“ mne provází dodnes, když si na koupačku vzpomenu :-).

Kaňon Lengarice:

    Je dlouhý několik kilometrů, je vymodelován erozí do žlutavého vápence. Výška stěn může být i přes sto metrů a šířka kaňonu místy i jen několik metrů. Výchozím místem je (krásný) kamenný osmanský most v jehož okolí jsou bazénky s vyvěrající teplou vodou, ve kterých je možné se koupat – takže lázně :-).

     Malé upozornění pro dobrodruhy: V kaňonu to nehrozí, ale u mostu a lázní se nepokoušejte přebrodit řeku. Zapadnete do bahna po pás, nehnete se, a bez cizí pomoci se odtud nedostanete :-).

Pohoří Cikes:

    Viz samostatný článek.