Opět na Pohansku

    Krásný podzim si už dlouho říkal o fotografickou návštěvu, a to ne o hodinovou procházku, ale o výlet někam a na celý den! O cíli bylo jasno už dlouho: kam jinam, než na oblíbené, tajemné, osamělé a mlhami protkané Pohansko. Ale je tu ještě jedna velká nepříjemnost – a to ranní vstávání. Nakonec jsem to vyřešil odjezdem den předem a bivakem pod hvězdami. Říjnová obloha byla plná hvězd a studená rosa promáčela vše, na co padla.

Kolem šesté hodiny zařídili budíček jeleni, kteří začali pochrochtávat kolem, ze vzdálených končin jim odpovídali další a další. Jemné růžové světlo na východě, mlha, obrysy mohutných dubů, které snad nikde jinde nejsou a jelení akustická kulisa, vytvořily neopakovatelnou atmosféru.

S přicházejícím ránem klesla teplota až pod nulu a kapky rosy se měnily v ledové korálky. Méně příjemné bylo, že se námraza tvořila i na oblečení. Ale toho jsem si všiml až mnohem později. Řešil jsem totiž zaostřování – posledních deset obrázků bylo lehce „rozmáznutých“. Chvíli mi to trvalo, než jsem zjistil, že je filtr na objektivu zamlžený – no prostě amatér :-).

Východ slunce nad staletými pohanskými duby, které nemají nástupce …

    25. X. 2012