Poslední sýkorka

Není to tak, že bych si dělal sbírku, ale když se podaří zkompletovat kolekci fotografií všech druhů rodu Parus žijících v ČR, je to příjemný pocit. Ne že by to bylo kdovíjak těžké - u nás žije pouhých šest druhů sýkorek.

Sýkora uhelníček (Parus ater)

Uhelníčci jsou ze všech sýkorek nejneposednější. Nepostojí, všechno se u nich děje v rychlosti. Fotografování uhelníčků je zkouškou pohotovosti, trpělivosti a kompromisů mezi IZO a rozumnými časy uzávěrky.

Sýkora lužní (Parus montanus)

Sýkora lužní se může vyskytovat v nížinách, ale (na rozdíl od sýkory babky) stoupá i do vyšší nadmořské výšky. Takže druhový název montanus ji od předchozí P. palustris odlišuje. Neznám okolnosti vytváření druhového názvu, ale zdá se, že se opět česká názvoslovná komise „vyznamenala“ - český název lužní je pravý opak latinského a navíc vůbec nevystihuje způsob života.

Sýkora parukářka (Parus cristatus)

Sýkorka parukářka je tou poslední do kolekce. Není tak častá a setkání s ní je v nižších nadmořských výškách spíše náhodné.

Ozývá se charakteristickým cvrlikáním. U lesního krmítka se ukázala už vloni, ale mezi ostatní sýkorky se nezamíchala, na krmítko nešla. Letos naopak byla mezi prvními. Překvapila tím, že byla ze všech nejklidnější a nechala se pohodlně fotografovat.

Fota ostatních druhů rodu Parus jsou zařazeny v seznamu druhů.

16.I. 2012