Siamské dobrodružství
Rok se sešel s rokem a opět tu máme fotografie Romana Veselského z daleké exotiky. Tentokráte známý geograf, cestovatel a fotograf přistoupil na prezentaci formou rozhovoru, který bude ilustrován vybranými fotografiemi z letošní expedice do Thajska. Budu klást ty nejprimitivnější otázky přímo na tělo :-).
L.D.: Romane, mám dojem, že jsi ještě nebyl na Antarktidě, jinak asi všude. Když vynechám Evropské státy, do kterých zalétneš tak třikrát do roka, které destinace byly pro tebe ty nejzajímavější?
R.V.: Není to tak úplně pravda, že bych byl již všude. Vlastně si stále říkám, jak velké množství destinací bych chtěl ještě navštívit a bohužel ten lidský život je tak krátký, že se to prakticky nedá zvládnout. Lidé se mě občas ptají, která destinace byla ta vůbec nejlepší. Na to se dá jen těžko odpovědět. Některé země byly opravdu úžasné a přitom tak rozdílné. Mezi ty nejzajímavější bych jmenoval určitě Kubu, Ekvádor, Srí Lanku a v Evropě asi Island.
L.D.: Takže v létě 2012 byla nejdelší cesta do oblasti Siamu. V jakém termínu jste tam byli a odkud a kam jste cestovali?
R.V.: Thajsko a přilehlé státy jsme navštívili v červenci roku 2012. Prakticky jsme tam strávili čtyři týdny, s tím, že jsme si „odskočili“ do sousedního Myanmaru a Kambodži. Thajsko je v porovnání s Českou republikou velká země (více než šestinásobně větší), takže na důkladné procestování by bylo potřeba více času. My jsme se však snažili a z těch největších „pecek“, které tato země nabízí, jsme viděli maximum. Začali jsme v Bangkoku, kam jsme přiletěli a jeli jsme až na úplný východ přes NP Khao Yai a dále do Kambodži. Potom na úplný sever do okolí města Chiang Rai a do Myanmaru. Železnicí smrti téměř až na úplný západ, do městečka Nam Tok a jih jsme také nevynechali. V jižní části Thajského království jsme nějaký čas pobyli na ostrově Koh Phangan.
L.D.: Vím, že se při cestách zaměřuješ na fotografování lidí a zároveň se snažíš zachytit atmosféru místa. Zejména fotky siamských žen s kruhy kolem krku ti závidím. Takovou fotku bych si přál někdy ulovit. Je vidět, že to není aranžované, ani z žádné rezervace, prostě běžný život. Můžeš k těmto fotografiím říci nějaké podrobnosti?
R.V.: Jsem moc rád, že tyto fotografie takto působí. Lhal bych, kdybych tvrdil, že takhle tam vypadá běžný život a turista má tak možnost navštívit vesnici se samými ženami, které se tímto šperkem zdobí. V Thajsku to vypadá tak, že za poměrně tučný obnos (cca 500Bht) můžete navštívit vesnici „Hmongů“ nedaleko turistického města Chiang Mai. Jedná se spíše o umělý trh, ve kterém se místní obyvatelé oblečení do tradičních úborů snaží prodat své řemeslné výrobky a získávají část peněz z tučného vstupného. Já jsem si na „dlouhokrké ženy“ zajel do sousedního Myanmaru, kde jsme navštívili kmen Paduang poblíž městečka Tachileik. Vstup do této vesničky byl také zpoplatněn, suma již však byla několikanásobně nižší. Nikde nebyli žádní turisté. Navíc opodál jsem objevil i domky, které tito lidé obývali a mohl jsem si tak udělat pěkný obrázek o tom, v jakých poměrech žijí (kromě toho, že jsem vše také fotograficky zdokumentoval).
L.D.: Předpokládám, že jste se v Thajsku setkali s velkými kontrasty. Jak jsi to viděl?
R.V.: Thajsko patří mezi tzv. „asijské tygry“, což jsou země, které v posledních desetiletích prodělaly velký hospodářský rozvoj. To s sebou samozřejmě nese i fakt, že některé oblasti se rychle rozvíjejí a jiné tuto šanci nedostanou a setrvávají na své staré úrovni. Nejlépe lze tento kontrast pozorovat mezi největšími městy a venkovem. Bangkok je velice moderní metropole s mnoha mrakodrapy a obrovskými nákupními centry, jejichž obdobu jsem neměl možnost u nás navštívit. V oblasti severního Thajska, kterou jsme s přítelkyní projížděli na vypůjčeném mopedu, zase byly úplně zapomenuté vesničky, kam turistů přijede velmi pomálu. Kde místní bydlí v chatrčích z přírodních materiálů, kterých je zde dostatek a hlavním zdrojem obživy je pěstování rýže.
L.D.: A co příroda?
R.V.: Thajská příroda je velmi rozmanitá. Tato země je známá vysokou ochranou přírody. Bylo zde zřízeno již více než 100 národních parků. Většinou jsou chráněny oblasti tropických deštných lesů či přímořské a mořské oblasti. My jsme si pro návštěvu vybrali národní park Khao Yai, kde je chráněn právě tropický deštný les a jeho přilehlé oblasti. Měli jsme v něm možnost vidět divoké slony, muntžaky (Muntiacus sp.), velké množství plazů (z nich bych jmenoval např. agamy (Physignathus sp.) a z bezobratlých živočichů různé druhy mnohonožek. Málem bych zapomněl na všudypřítomné pijavky, které návštěvníkům znepříjemňují pohyb parkem. Poblíž ostrova Koh Phangan jsme šnorchlovali nad útesem a žasli jsme nad množstvím, velikostí a pestrostí ryb, které bylo možné pozorovat. Tuto zkušenost bych hodnotil lépe než šnorchlování na útesech v Rudém moři.
L.D.: Co třeba buddhismus a ty :-)?
R.V: Buddhismus na mě celkově působí velmi pozitivně. V Thajsku a dalších buddhistických zemích se běžně stává, že se setkáváte s buddhistickými mnichy. Jde o každodenní zkušenost. Takže je třeba předem vědět, jak je třeba se v každé situaci zachovat, aby nedošlo k interkulturnímu „faux pas“. Já osobně jsem nabyl dojmu, že buddhistický mnich je člověk, který je ztělesněním moudra, poctivosti a slušnosti. Proto se také snažím k nim přistupovat vždy seriózně. Nakonec i sochy Buddhy, chrámy a další objekty spojené s buddhismem bývají zajímavým objektem pro fotografovo oko.
L.D.: Položím ti „buranskou“ otázku, která asi zajímá každého: Kolik to stálo jednu osobu? A jak je tam draho? (Kolik stojí oběd v restauraci, mají tam třeba MacDonaldy?)
R.V.: Ve srovnání se západní Evropou se samozřejmě jedná o velmi levnou zemi. Minulý rok jsme byli na Srí Lance a tak jsme zprvu ceny tak trošku porovnávali. V tomto porovnání, co do nejnižších cen, samozřejmě na celé čáře vítězí právě země na Cejlonu. Pro dobrou orientaci v cenách uvádím kurz platný v době naší návštěvy Thajska: 100 bahtů bylo za cca 65 Kč. Při cestování člověk občas využije nějaké to ubytování. V Thajsku se dalo sehnat od 150 Bht za pokoj a noc. Jedná se o ty nejlevnější pokoje, které jsme si pronajali. V některých lokalitách lze sehnat ubytování i levnější. Připravte se však na skromný pokojík, protože od výše ceny se odvíjí kvalita ubytování. V místní restauraci se dalo slušně najíst za 50 Bht. Najdete zde i MacDonaldy, ale ty spíše jen ve velkých městech. My jsme však žádný z nich nenavštívili. Zato mají velmi hustou síť prodejen 7Eleven (těch je napříč Thajskem přibližně 7000). I zde jsme občas využili rychlou stravu v podobě párku se zeleninou a středním nápojem za 24 Bht. Co může cestovatele nepříjemně překvapit, jsou dvojí ceny. Na mnohé kulturní památky mají místní obyvatelé vstup zdarma, cizinec platí v řádech stovek bahtů. Příkladem může být královský palác v Bangkoku, který přijde na 400 Bht. Celá čtyřtýdenní akce včetně letenky, vypůjčeného auta, motorek, jídla, noclehů i vstupného vyšla na necelých 30.000 Kč. Největší výdaj byl právě za letenku, a to 15.000 Kč. Týden cestování nás tedy nevyšel na více než 4.000 Kč.
L.D.: Když někde jsem, zapamatuji si občas něco zvláštního, o čem nikde nepíšou a pro ostatní je to třeba normální. Máš něco takového?
R.V.: Nakrátko jsem se zamyslel a jako první mě napadlo jedno místo, o kterém se možná i píše, ale narazili jsme na něj úplně náhodně. Jedná se o trh, který se odehrává na železničních kolejích v městečku Maeklong. My jsme tímto městem pouze projížděli, když v tom moje přítelkyně zvolala, že tohle musí být určitě to místo, o kterém kdysi viděla krátkou reportáž v televizi a je zde trh na železnici. Zaparkovali jsme tedy automobil, našli nejbližší koleje a vydali se po nich k centru města. Trh zde opravdu byl, ale po důkladném ohledání kolejí jsem usoudil, že tudy vlak rozhodně jezdit nemůže. O to větší bylo moje překvapení, když místní trhovci začali couvat se svými stánky z dosahu kolejí a sklízeli pytle se zeleninou. Za chvíli se kolem nás prohnal místní expres, od kterého nás dělilo pouhých několik centimetrů. Během jedné minuty po jeho odjezdu dali prodejci vše do původního stavu a obchod běžel čile dál.
L.D.: Romane, děkuji za povídání a foto. Doufám, že zvonec na následující fotografii končící dnešní rozhovor zároveň otvírá tvoje další cesty za dobrodružstvím …
8. I. 2013