články

Víkend s uhelníčky

Naše nejmenší sýkorka - uhelníček - se vyskytuje v jehličnatých lesích a když jsem jí chtěl vyfotografovat, musel jsem za ní mimo město. Samotné fotografování není nic jednoduchého. Protože jsou uhelníčci neustále v pohybu, je třeba používat při focení velmi krátké časy.

sýkora uhelníček (parus ater)

 

Akce začala před třemi týdny, když jsem uhelníčkům připravil na lesní pasece krmítko, na které si zvykli. Následovala stavba krytu a čekání na slunečný víkend. Po příznivé předpovědi jsem se tedy vypravil mrznout a fotografovat černošedobílou drobotinu.  

 

sýkora uhelníček (parus ater)

Přílet oznamovaly sýkorky drobným pípáním, následovalo několik náletů a další půlhodina čekání při mínus osmi. Protože si sedly na větévku jen někdy a ještě sotva na vteřinku, kdy se stejně nezastavily, vymyslel jsem nakonec způsob, kdy jsem použil manuální zaostření na konkrétní místo a prioritu času vždy trochu kratšího, než ukazoval expozimetr. Pokud přilétal úhelníček k větvičce, začalo sekvenční snímání. Byl to asi nejúspěšnější postup, jak je aspoň někdy zachytit.

sýkora lužní (parus montanus)

 

Mezi úhelníčky se tu a tam objevila sýkora lužní (Parus montanus). „Krmítkovou strategii“ mají všechny sýkorky stejnou - odletí se semínkem z krmítka na strom a tam ho loupou. Potom letí pro další. Sýkorka lužní si vybrala k loupání větvičku dvacet centimetrů nad mojí hlavou, takže slupky padaly na mne a ještě jsem jí mohl polechtat na noze.  

sojka obecná (Garrus glandarius)

 

Po dvou hodinách přiletěla i sojka, která se do objektivu nevešla celá, tak aspoň foto hlavy.  

králíček obecný (regulus regulus)

 

A na konec se před objektiv připletli i dva králíčci.  

Přestože se počasí druhý den zkazilo a světelné podmínky nedovolily fotografovat s rozumnými časy, rád jsem s uhelníčky pobyl i tak. A za to, že mi zapózovali mají krmítko „předplaceno“ až do jara :-)  

sýkora uhelníček (parus ater)
sýkora uhelníček (parus ater)

20. I. 2011


Počítadlo